Zahraniční politika

V mé práci bych se dále chtěla zabývat českou expanzivní zahraniční politikou ve 13. století. Na východ od přemyslovského státu, se rozprostírají Alpské země. Po smrti Friedricha Bojovného a českého krále Vladislava zde panuje bezvládí. Je tedy jasné, že nastupuje mnoho zájemců a snaží se získat tato území pro sebe. Alpské země můžeme rozdělit na východoalpské země (Štýrsko, Korutany a Kraňsko) a na země podunajské (Horní a Dolní Rakousy). O území se uchází například uherský král Béla IV., ale štýrští a rakouští feudálové mají s Uhry nevyrovnané účty a plno špatných zkušeností. Až po mnoha jednáních nalézají řešení – přenechají alpské země českému králi a kralevici, mají však jednu podmínku. Kralevic Přemysl se musí oženit s Markétou Babenberskou, což byla sestra Friedricha a vdova po římském králi Jindřichovi. Oba dva ihned souhlasí a roku 1252 se ve městě Hainburg odehrává sňatek mezi Markétou a Přemyslem. (Ze sňatku Přemysl nadšený rozhodně nebyl, ale získal tak požadovaná a chtěná území, a také se Přemyslovci zviditelnili v Evropě). Ti dva na sebe upoutávají pozornost především věkovým rozdílem, neboť Markétě je v době svatby padesát let a Přemyslovi necelých dvacet let.

Všem je tedy docela jasné, že se jedná především o sňatek politický a že zde bylo využito privilegia minusu, což bylo právo Babenberek na jejich území Rakouska a Štýrska a pokud je někdo požádal o ruku, měl právo tato území také získat. Přemysl již dokonce přemýšlí nad rozvodem. Jelikož mu Markéta nemůže přivést na svět potomka, poohlíží se jinde a mezi jeho milenky patří například Anežka z Kuenringu. S ní měl Přemysl syna Mikuláše a dále tři dcery. Neplodný, jak ho označila Markéta, tedy nebyl. Přemysl se rozhodl usilovat o legitimitu svých dětí s Anežkou. Rozhodnutí ale mohl učinit jen papež Alexandr IV. Ten s ním však nikterak nepospíchal, a tak se Přemysl pokusil v roce 1254 papeži naklonit. Tohoto roku totiž uskutečnil křížovou výpravu na sever směrem do východního Pruska. O té však na dalších stránkách.

Ve střední Evropě jsou nyní 2 rovnocenné feudální mocnosti (stát český a stát uherský). Vzniká tím narušení rovnováhy sil těchto států. Uherskému království se značný rozmach přemyslovského státu nelíbí a spory na sebe nenechávají dlouho čekat. Roku 1252 se mezi Přemyslem a Bélou IV. rozpoutávají těžké boje např. v Rakousku, Štýrsku nebo na Moravě a trvají do roku 1253. Končí až díky intervenci papeže Inocence IV., díky kterému je sjednán kompromisní mír. Pro Přemysla to však znamenalo vzdát se Štýrska ve prospěch Bély. Po těchto událostech přichází další zlá zpráva. Václav I., otec Přemysla, 22. 9. 1253 umírá. Tímto se Přemysl Otakar II. formálně stává českým králem.