Bitva na Moravském poli

Situace před bitvou

Přemysl Otakar II. se v roce 1278 po druhé ve svém životě, dostává zpět na Moravské pole, na kterém má v plánu se svým vojskem zvítězit. Jelikož nebyl na svém území a nacházel se v již zmíněné říšské a církevní klatbě, nebyl považován za favorita. Jeho armáda také prořídla, když spatřila vojsko nepřítele. Ale i tak bylo zvláštní, že cosi ve vzduchu naznačovalo, že by největší rytíř tehdejší doby, mohl mít v boji velkou šanci. Král železný a zlatý měl převahu v těžkých obrněných jízdách, které přivedlo příbuzenstvo. Obrněné jízdy byly tenkrát považovány za velmi důležité a mohly rozhodnout o výsledku celé bitvy. V Přemyslově vojsku se nacházelo přes 20 000 bojovníků. Bojiště, na kterém se bitva odehrávala, se zdálo být dokonalé pro jezdeckou srážku. Nacházelo se u řeky Moravy a připomínalo pruh roviny, který se roztahoval do šířky dvou kilometrů a jeho povrch byl téměř rovný. Pouze na západě bojiště bylo pár vyšších pahorků, z nichž ale ani jeden nepřesáhl výšku 200 metrů. Na tomto místě o několik dní později, tedy 26. srpna 1278, došlo k důležitému a rozhodujícímu střetu. Neexistují však až na pár lakonických zmínek, žádné jasné a zcela ověřené informace o tom, co se onoho dne přesně stalo. Víme od kronikářů zcela jistě jen to, že v osudný srpnový den sužovalo zemi veliké horko a že od počátku boje se iniciativy chopil římský král, který měl díky Uhrům vojsko mnohem početnější. Jeho vojsko se dělilo do dalších tří skupin:

• Uherské oddíly
• Rakušané
• říšské posily.

Jedinou věcí, která naproti tomu mohla přinést Přemyslovi v boji úspěch, byl větší počet do železa zakutých těžkooděnců. Těch bylo téměř tisíc. I Přemysl měl své vojsko dělené do tří částí:

• Napravo stojící byli Čechové a Moravané, které vedl zemský hejtman Milota z Dědic z rodu Benešoviců.
• Ve druhé stály čety najaté v Braniborsku, Bavorsku nebo v Míšeňsku.
• Třetí část byla tvořena Poláky a Slezany a nebyla vyzbrojena, tak jako bojovníci v 1. a 2. skupině. Sloužila za žold a jejím úkolem bylo chránit ležení.

Na straně českého vojska, vybaveného „železnými jezdci“ bylo ale jedna obrovská nevýhoda, která se v průběhu bitvy naplno projevila. Tou nevýhodou bylo počasí. Trvající parna výrazně ovlivnilo celý souboj – lehké jízdě na straně Habsburka počasí nijak nebránilo bojovat stále v plné síle.

Průběh bitvy

Bitva začala v devět hodin dopoledne – v okamžiku, kdy na Přemyslovo vojsko doletěla záplava šípů vypálená od Kumánů. Po nich napadla první Přemyslův šik lehká uherská jízda, jejímž velitelem byl Matúš Čák Trenčianský. Zanedlouho se přidaly oddíly o síle asi 250 těžkooděnců ze zemí alpských. Tady se také odehrál pozoruhodný okamžik, za který se Rudolfovi dostalo uznání od samotných vojenských teoretiků. Rozhodl se totiž využít nezvyklé taktiky, kdy útočí šiky rytířů a lehké jízdy zblízka. Rudolf tedy před začátkem vyčlenil oddíl, ve kterém bylo 5 060 švábských rytířů pod velením Ulricha z Kapellu. Oddíl zůstal ukryt a vyčkával na správnou dobu nástupu do boje.

Když na poli došlo k útoku od Rakušanů, Přemysl je přivítal, jelikož teprve teď boj začal nabírat ty správné obrátky. Stály v něm proti sobě dvě skupiny obrněných rytířů. Vydal se se svým druhým šikem zatlačit protivníka zpátky. V tom samém okamžiku ale nastupuje třetí a zároveň nejnebezpečnější skupina Rudolfa, v jejímž čele stojí sám římský král. Přemyslovi těžkooděnci na chvíli přestávají vyvíjet nátlak. Následně se do bitvy zapojuje polské jezdectvo. Přemysl najednou zažívá nečekaný zvrat, neboť z boku navíc útočí Rudolfův vyčleněný oddíl.

Milota z Dědic, z prvního Přemyslova šiku, se pokoušel zaútočit zezadu. Netušil však, že tím ničemu nepomůže, ba naopak, vyvolá obrovský chaos. Někteří spolubojovníci si totiž začali myslet, že se Milota a ostatní vzdávají a dávají se na útěk. Na bojišti zavládla veliká panika, vojsko se ocitlo na pokraji kolapsu, postupně se na útěk dávalo více a více bojovníků a ani přes veškeré snažení, se Přemyslovi vojsko nepodařilo sešikovat. A tak český král zůstal na bitevním poli jen se svými nejvěrnějšími spolubojovníky. Snažil se ubránit a zachránit vše, co se dalo, ale po chvíli se stalo nevyhnutelné. Přemysl nedokázal čelit přesile tolika protivníků a nakonec byl se svým koněm sražen k zemi.

Přemyslova smrt

Existuje opět několik verzí o Přemyslově smrti. Z kronik se můžeme dozvědět například to, že Přemysl byl zasažen oštěpem a také že mu byl vražen obrovský meč do středu hlavy. Můžeme se také dočíst, že před zásahem musel být ještě živ, neboť takováto zbraň by nemohla zasáhnout již ležícího člověka. Přemysl tedy nejspíš seděl v sedle a po zásahu byl ihned mrtev. Jako nejběžnější příčina smrti se tedy udává poranění lebky a mozku.

Po Přemyslově smrti

Závěr bitvy byl přímo tragický. Ti, kteří se ke konci rozhodli pro útěk, neměli vůbec vyhráno. Byli buď zajati, pobiti nebo byla jejich těla nalezena v okolí, např. v řece Moravě. Milota z Dědic se sice zachránil, ale bylo na něj pohlíženo jako na zrádce. Mrtvých na české straně bylo dvanáct tisíc. Království bitvou také velice utrpělo. Rudolf začal okupovat Moravu a v Čechách nastalo období „zlých let“, kdy byly Čechy okupovány Braniborskem. Zavládla v nich všeobecná anarchie a kvůli nedostatku jídla sužoval obyvatelstvo mohutný hladomor.