Úvod

Přemysl Otakar II.Tento příběh se začíná odehrávat zhruba před 780 lety. V této době se zřejmě roku 1233 rodí jako druhorozený syn krále Václava I. a Kunhuty Štaufské Přemysl Otakar II. Díky své moci a slávě, kterou v životě dosáhl, získal mnoho přídomků. Mezi nejznámější řadíme „Železný a zlatý“. Železný se mu začalo říkat díky spojencům Uhrů Kumánům, což byli jezdci ze stepí. Na rozdíl od nich totiž Přemysl sázel v bojích na svou sílu a moc. Titul „zlatý“ dostal díky obrovskému bohatství. Lepší by ale bývalo bylo označení „stříbrný“, neboť vlastnil mnoho stříbrných dolů na Jihlavsku či v Posázaví. Ale pojďme se vrátit do dob, kdy se Přemyslova osobnost teprve rozvíjí, a to do jeho dětství…

Přemysl Otakar II. - dobová kresbaPoněvadž se Přemysl narodil manželům až jako druhé dítě, od otce byl často přehlížen. Václavovou pýchou byl hlavně prvorozený syn Vladislav. V kronikách se také spekuluje o tom, zda Václavovo zanevření na Přemysla nemohlo být způsobenou úrazem, který se stal v den jeho narození. Přišel totiž v boji o oko. Přemyslovi netrvalo dlouho, než si svého druhotného postavení všiml. Byl od malička velmi cílevědomý a nechtěl stát pouze ve stínu bratra. Pochopení však nalézal pouze u svého strýce Přemysla. Když se pak roku 1243 Vladislav rozhodl pro sňatek s Gertrudou, Přemysl viděl, že nemůže nikdy na trůn usednout. Roku 1244 však přichází nečekaný zvrat. Vladislav rok po své svatbě umírá, a ačkoliv je to pro Václava, jeho otce, neskutečná tragédie, Přemyslův vytoužený trůn je najednou na dosah, Přemysl je totiž jediným možným dědicem a zároveň i moravským markrabětem, jelikož Vladislav s Gertrudou nestačili zplodit žádného potomka. Po rodinné tragédii se Václav utápí v depresích a jeho manželka Kunhuta se utrápila, alespoň podle kronik. Přemysl se na situaci, která panuje, nevydržel dívat a postavil se proti svému otci. 31. července 1247 se nechává svévolně zvolit spoluvladařem a získává na nějaký čas titul „mladší král“.

Staví se tím do čela odboje proti svému otci. Tomu nezbývalo nic jiného, než se s touto situací vyrovnat. Václav ale později zjišťuje, že na své straně mnoho stoupenců nemá. Nenašel oporu ani ve šlechtě, ta stála za Přemyslem, a tak měl po boku jen nevelkou skupinku přívrženců. Ti nechtěli řešit situaci klidně, a tak bylo jasné, že dojde k boji. Přemysl si byl vědom nebezpečí ze strany otcových stoupenců. V roce 1248 se rozhodl pro tažení do Mostu, který podporoval krále, aby ho dobyl. Čekalo na něj ale překvapení, a to dosti nemilé – tábořiště Přemyslova vojska stoupenci krále přepadli a Přemysl byl poražen. Navíc to nebylo naposled – roku 1249 byl donucen znovu kapitulovat, neboť Pražský hrad byl obléhán vojskem Václava I. a později byl dobyt. V témže roce je Přemysl, díky kapitulaci, zbaven na nějaký čas titulu „mladší král“. Poté Přemysl zjišťuje, že nezbývá nic jiného, než se se svým otcem usmířit. Záhy poté nechává Václav Přemysla věznit v žaláři v Přimdě. Říká se ale, že to bylo pouze pro výstrahu, jelikož Přemysl byl jediným možným pokračovatelem dynastie a také jediným dědicem. Po propuštění z vězení Václav nechává Přemysla opět jmenovat moravským markrabětem. Zároveň ale svého syna nechává sledovat svými věrnými šlechtici. Ačkoliv vztahy otce a syna se zpočátku nezdály být idylické, nakonec k sobě postupně nalézají cestu a to díky politice, která oba dva silně ovlivňuje a zajímá.